- Typ
- Ostatní
- Dřevo
- co dílna dala
- Rozměry
- přiměřeně
- Povrch
- zatím nic
- Vyrobeno
- 17. 5. 2026
Dnes mi volala mamka, že prý potřebuje vyrobit ptačí budku, aby si ji mohla dát na zahradu. Na stará kolena chce asi pozorovat ptáčky, možná je i krmit… kdo ví. 🙂
Zeptal jsem se jí tedy, jak velké ptáky vlastně chce lákat. Až po chvíli mi došlo, jak hrozně to zní, tak jsem to raději rychle zamluvil… 😄
Prostě klasickou ptačí budku.
Zrovna jsme ale byli na obědě s dcerou, jejím manželem a vnoučaty na Medličkách (mimochodemmoc krásné prostředí a výborné jídlo), takže náš rozhovor o ptáčcích vyslechl i náš vnouček Jáša. Je mu pět let, strašně rád se mnou kutí v dílně a samozřejmě hned prohlásil, že přesně ví, co a jak uděláme. Okamžitě jsem měl pomocníka.
Vnučka Emička zase oznámila, že pojede taky a pomůže babičce Vlastičce na zahrádce.
Po příjezdu domů jsme se s Jášou hned pustili do výroby budky. Emička šla mezitím pomáhat babičce na zahradu. Jáša našel pár prkýnek, která se různě válela po dílně, a začali jsme plánovat výrobu. Všechno jsme si poctivě nakreslili, poměřili, rozvrhli a pustili se do práce.
Jenže…
Kde se vzala, tu se vzala, najednou přišla sousedka se svojí malou vnučkou Adélkou. Holky — Emička, Adélka a babička Vlastička — si začaly hrát na zahradě, a když to Jáša zahlédl, zmizel za nimi rychlostí páry nad hrncem. A bylo po ptákách… 😄
No jo, jakmile jsou někde holky, nesmí u toho chybět. Dobrá průprava do života... 🙂
Takže z velkého společného projektu nakonec zbyl v dílně jen děda, hromada pilin a rozdělaná budka. Ale musím říct, že jsem si to vlastně užil i tak. Člověk si u toho hezky vyčistí hlavu a ještě má pocit, že vzniká něco užitečného. A když vidíte radostně smějící se děti na zahradě, hrající si na kdo ví co, je to prostě zážitek. který ničím nenahradíte.
Nakonec se budku přece jen podařilo dokončit. Ještě není natřená, ale jinak je hotová komplet. A mamka už se těší, až ji pověsí na zahradu a bude z lavičky pozorovat první návštěvníky.
A Jáša? Ten se samozřejmě přišel podívat až úplně nakonec, když bylo hotovo, a hrdě prohlásil:
„Dědo, ta naše budka se nám ale povedla!“ 😄
